Jednou stál boží posel u mé postele, A ptá se zdvořile: "Proč jsi můj oblíbený člověk?" Dokonalost se nedá vyčíslit, to pravda jest, Přesto mě těmito slovy nechal zmateně vstát z přítmí uspěšně. Přemítám, co to mohlo znamenat, V tu nejasnou noc, kdy slova se rojí v myslích nám natřikrát, Proč zvolil právě tento okamžik k takovému ohlášení, Odpověď se schovávala v tajemstvích jeho bytí a znamení. Seděl jsem při té otázce až do rána, Hledal jsem smysl a význam, ale marně na tváři , Sotva slunce povstalo nad obzorem a osvětlilo svět, Nedokázal jsem pochopit, jak toto záhadné gesto se snoubí s tou dobou

Lokalita: mumuland, Česko

Blog: nevytvorený