Dark Sector

Obecně platí pravidlo, že co je úspěšné, to se dočká mnoha kopií a předělávek. V herním světě to už tak jednoduše nefunguje, neboť hráči jsou zmlsaní a kopie úspěšných her nemůžou nikdy sklidit velký úspěch, nepřinesou-li nějakou převratnou novinku. Jak je na tom Dark Sector, který kráčí ve stopách Gears of War?

Předchozí odstaveček vám měl jasně napovědět, jaký je ve zkratce Dark Sector, jak se zhruba hraje a co od něj očekávat. Určitě ho ale nemůžeme odbýt, poněvadž nabízí i pár vychytávek, kvůli kterým stojí za to si tuto 3rd person hru zahrát. V mnoha věcech je však podobný již zmíněným Gears of War. Od příběhu neočekávejte žádné zázraky. Je tady proto, aby pomohl pospojovat jednotlivé mise. Jde poznat, že to psal někdo, kdo už hrál kupu akčních her a viděl mnoho hororových filmů. Tím nechci říct, že by se na příběhu nějak podepsala zkušenost scénáristy, spíše tady absentuje jakékoliv překvapení a není tady nic, co už byste předtím neviděli.

Hlavní hrdina se jmenuje Hayden a má jeden nepatrný problém. Při jedné z misí je infikován a nezbývá mu nic jiného, než dopadnout padoucha a nějak mu zabránit v šíření nákazy. No, alespoň nezachraňujete celý svět. Tady je asi první kámen úrazu. Hned zkraje hry se dozvíte, že musíte zabít jakéhosi Meznera a do konce se už na tom prakticky nic nezmění. Nějaké zvraty? Kdeže. Překvapení sdělená v in-game animacích? Kéž by, kdyby těch filmečků nebylo tak proklatě málo. Ano, za celou hru jich je všehovšudy 5! A to jsem možná ještě přidal. Vzhledem k tomu, že misí je ve hře celkově 10 to není úctyhodné číslo. Je sice pravdou, že jsou animace trošku delší, ale většinu misí budete procházet bez jakékoliv informace nebo instruktáže.

Tím se dostávám i k absenci HUD displeje a mapy. Nevidíte, jak jste na tom se zdravím, nevíte, co vlastně máte udělat a tak jenom kosíte všechno živé. I když je pravda, že nic z výše zmíněného vlastně ani vědět nepotřebujete. Po pár zásazích uslyšíte tlukot srdce a zčervená vám obrazovka, takže budete muset odkvačit z bojiště nebo si začít stavět pomník. Mapu rovněž nepotřebujete, protože k cíli vede pouze jedna cesta. Ve většině případech vám budete stačit najít nějaké dveře, k jejichž otevření budou sem tam pracovat vaše mozkové závity. Nebudete muset nic přenášet, nehrajete Tomb Raidera, ke všemu vám bude stačit glaive.

Ano, čtete dobře. Glaive. Jak ho jenom popsat? Představte si větší šuriken, který se k vám po každém odhozu vrátí jako bumerang. Rád bych použil spojení nejúčinnější zbraň ve hře, nicméně tento primát drží pevně ve svých otěžích moje milovaná brokovnice. Glaive totiž neodpraví protivníka po jednom zásahu, ale až po dvou. Po tom prvním nepřítel zčervená a na vás je ho dorazit. V pozdějších fázích hry se naučíte korigovat sílu a směr letu, takže nebude problém oddělit hlavu od těla. Glaive má jednu úžasnou schopnost a to vázání živlů, takže v okamžiku může být glaive ohňový, elektrický nebo ledový. A spojíte-li si všechny možnosti, které vaše vražedná zbraň nabízí, máte řešení většiny hádanek ve hře.

Glaive samozřejmě není jedinou zbraní ve hře, protivníci po vás pálí ostošest a vám by rotující šuriken asi těžko stačil. I když dokáže aportovat zbraně padlých nepřátel, tak si jich moc neužijete, neboť jsou chráněny jakýmsi DNA skenerem, takže po pár okamžicích zmizí. Alespoň ušetříte vlastní náboje. Ty totiž můžete sbírat i do zásoby, takže není problém mít náboje do zbraní, které aktuálně nejsou ve vašem arzenálu. Můžete mít maximálně 2 zbraně. Nějakou menší devítku a jednu trošku ráznější. Ke zbraním se dostanete pouze na černém trhu, což je vlastně obchod se zbraněmi a upgrady skrývající se v kanálech. Vylepšení budete nacházet buď samostatně se povalující, nebo v bedýnkách, které se krásně lesknou jako aktivní předmět. To abyste je nemohli minout. Chytré, že? Kromě upgradů budete nalézat i peníze, za které si nakupujete v již zmiňovaném černém trhu zbraně. Kámen úrazu spočívá v tom, že první black market naleznete až ve 4. misi.

Zmínil jsem zbraně, ještě vás určitě budou zajímat přestřelky. Vzhledem k tomu, že Hayden není jediný, kdo je infikovaný, tak vás na vaší pouti za závěrečným bossem potká velké množství mutantů, kteří vás zrovna v lásce nemají. Ti pomalejší se ještě dají zvládnout glaivem, z kterého se po mačkání B stává ruční zbraň. Po pár zásazích se objeví informace o doražení protivníka a Hayden se dlouho pobízet nenechá. Potíž je v tom, že zoombie na vás chodí v poměrně velkém počtu a mají jakási kladiva, takže je budete likvidovat nejspíše na dálku. To už v pozdějších fázích hry nejde, neboť odolnější „kladiváři“ umí docela rychle běhat. Hra tak ale získává hororový nádech. Představte si situaci, kdy jdete temnou chodbou, nikde žádné světlo, pouze plápolající pochodně na stěnách, když v tom uslyšíte zuřivý rykot nestvůr. Budete se otáčet na každém kroku, brokovnici připravenou (Sakra, jenom 2 poslední náboje? To mi nebude stačit.) a najednou se na vás vyhrne tucet mutantů. Po dohrání se vám zpřístupní nová obtížnost brutal vhodná tak akorát pro masochisty.

Horší to už je s útočnými mutanty. Zpočátku po vás hází jakési firebally, dokážou se krýt (áááá, krytí, vzpomínáte na Gears of War?), ale později se objeví jejich kolegové s elektrickými hody nebo ještě lépe neviditelné stvůry. Samozřejmě se dočkáte i typických vojáků ozbrojených samopaly nebo brokovnicemi. Občas potkáte i nějakého toho mecha a to už je docela záhul. Pomalý robot s rotačním kulometem. Ufff. Stačí však najít pouze nějaké slabé místo, dobře se krýt a po pár minutách už není co dělat. Stejné je to i s bossy. Ti se sice neobjevují po skončení každé mise, ale souboje s nimi jsou opravdu dechberoucí. Souboj s Colossem v katedrále, se Stalkerem v kanále nebo s Nemessis stojí opravdu za to. Trošku mě zklamal závěrečný šéfík, ale to dávám za příčinu skvělým, předešlým soubojům. Dvakrát za hru můžete využít tzv. Jackalla, což je chodící plechové monstrum vhodné k odstranění velkého množství nepřátel a pevných zátaras.

Grafická stránka je na výborné úrovni, pochválil bych hlavně interiéry. Polozničené podlahy, vylomené dveře, potemnělé místnosti... Chvílemi budete mít pocit, že místo zběsilé střílečky hrajete něco ve stylu Silent Hill. Tento pocit bude navíc ještě umocňovat nedostatek nábojů. Exteriéry už tak povedené nejsou. Velké prostranství s množstvím míst, odkud se budete krýt a eliminovat nestvůry. Kolikrát si řeknete, jestli nehrajete danou misi podruhé. Podobnost čistě náhodná nebo lenost tvůrců? Jednou se mi Hayden dokonce zasekl u nějaké dřevěné překážky a musel jsem loadovat.

Krásně nám to uteklo a dostali jsme se na závěr. Důležitá otázka zní, jestli chcete hrát méně povedené Gears of War s hororovou atmosférou? Dark Sector není akční hra v hurá Rambo stylu. Důležitý je systém krytí, neboť kvůli početní nevýhodě vám ani nic jiného nezbývá. Ne moc dobře zpracovaný příběh asi není dobrým lákadlem, kdežto glaive a bossové by jím být mohli. Rozhodněte se sami.

+
Hororová atmosféra
Glaive
Souboje s bossy
Kopie Gears of War
Střelné zbraně
Systém cehckpointů
grafika interiérů

-
Příběh
Kopie Gears of War
Malý počet nepřátel
exteriéry