50 Cent II

Jste-li hráčem videoher a Curtis “50 Cent” Jackson je váš idol, určitě vaší pozornosti neunikla hra 50 Cent: Bulletproof na konzoli PS2. Po dlouhém období půstu tady máme další Fiftyho hru.

Před hraním této hry je nutno provést určité přípravy- vytáhnout pásek z kalhot, čímž způsobíme, že půjdou vidět trenky. Popř. slipy nebo tanga, jste-li úchylové. Vytáhněte ze skříně svoji starou kšiltovku s Pokémony, narovnejte kšilt a takto upravenou če**** si nasaďte šikmo na hlavu. Další důležitou podmínkou je tričko minimálně o tři čísla větší s dsrňáckým nápisem ve stylu- Můj život je tráva. A věřte, že si okolí rozhodně nebude myslet, že jste profesionální fotbalista. Ještě vám schází drobnost, sousedovi parkujícímu před barákem uloupněte znak Mercedesu, načež si ho pověste na krk. Nemá-li soused Mercedes, stačí klidně i poklice ze staré Škodovky. Finišujeme, takže stačí se postavit před zrcadlo a vyslovovat v rychlém sledu- bitch, shit, mother****er, asshole,… Na výslovnost se nebere ohled. Nyní už jste konečně připraveni na hru.

Byla by rozhodně škoda, kdybyste se hře obloukem vyhýbali jenom proto, že hlavní postavou je 50 Cent. Minula by vás tak docela dobrá arkádová střílečka, která čerpá drobet z Gears of War, The Club nebo Strangleholdu. Už pejsek s kočičkou se ale učili, že spojením dobrých ingrediencí nemusí vzniknout skvělé dílo. Pojďme tedy vstoupit do Fiftyho gangu a rozstřílet mother****ery.

První věcí, která vás srazí do kolen je příběh. To, co si dovolili tvůrci téhle hry snad nemá obdoby. Mám pocit, že lepší námět by stvořili hoppeři-puberťáci na ZŠ jako domácí úlohu ze slohu. Nechápal jsem, jestli autoři opravdu nechtěli vymýšlet omáčku kolem a čekali, že jim to zbaštíme a přijmeme fakt, že budeme pouze tupě střílet. 50 Cent měl se svojí partičkou koncert, nicméně za něj nedostali zaplaceno. Opravdu si nedělám srandu. To je základní pointa příběhu. Cutis se rozhodne opatřit si prostředky jiným způsobem. Jeho podržtaška (producent? manager? sám netuším) mu oznámí, že se má vydat kamsi na západ a tam ho už navede. Tím máte i zajištěnou hlasovou podporu, jelikož vám bude oznamovat, kudu jít dále. Resp. které místo máte vystřílet.

Mise jsou striktně lineární, takže šance, že zabloudíte je mizivá. Vždy budete muset vyčistit danou lokaci a poté vás hra pustí dále (otevřou se vám dveře, vrtulník ustřelí kus zdi, apod.). Přesně takhle to bylo i ve Strangleholdu. Ten měl i nějaké ty speciální funkce navíc, rozmístěné chytře na D-Padu. 50 Cent: BotS ,po vzoru Gears of War, má pod směrovými šipkami skryty zbraně. I když je Fifty drsňák do nepohody, tak celý muniční sklad nepobere a proto máte k dispozici pouze čtyři typy- brokovnici, pistoli, samopal a raketomet. Ze zabitých nepřátel vypadávají body (cítíte tu podobnost s The Club?), za něž si u speciálních telefonních budek můžete nakoupit lepší kvéry.

Umístění zbraní na D-Padu není jedinou kopií Gearsů. Ze slavnějšího dílka Epicu (epického díla?) si hra vypůjčila i systém krytí. Zvláště na vyšší obtížnosti je nezbytné. Při vběhnutí do lokace je přesila obrovská a pár dobře mířených kulek uzemní spolehlivě každého. Krytí tedy uměle natahuje hrací dobu, která je neúměrná pořizovací ceně (dát 1500 za tohle snad ani není normální). Všech 9 misí bez problémů projedete do 5 hodin. Dvakrát během hry přijde oživení v podobě honičky v hummeru a jednou se usadíte i za rotační kulomet helikoptéry.

Grafická stránka hry rozhodně není žádný zázrak, zničitelnost prostředí je prakticky nulová, vyjma několika výbušných barelů. Prostředí jsou si až neskutečně podobná, přesto se během hraní nebudete nudit. Už kvůli výše zmíněné krátkosti si nudu ani nepřipustíte k tělu. O zvukové stránce snad ani nemá cenu hovořit. Čekal snad někdo něco jiného, než Fiftyho „pecky“? Ač nejsem žádný jeho fanda, v playlistu jsem postrádal song Ayo Technology s Timberlandem a Timberlakem, ale to je pouze věc názoru.

50 Cent: Blood on the Sand by se dal připodobnit ke konzumaci drahé čokolády. Při pohledu na prázdný obal pamlsku si pomyslíte, že nebyla až tak špatná, ale strašně malá a navíc chuťově to taky nebyl žádný zázrak. Velmi pouvažujte, jestli vám nějakých 5 hodin relativní zábavy stojí za vaše těžce vydělané peníze. Jako bazarovka by to rozhodně nebyla špatná volba, tím spíše, máte-li s kým hrát kooperativní multiplayer.